Automotodrom Brno: devět dekád Masarykova okruhu

V neděli 17. září 1933 pršelo nad Brnem od půlnoci drobně a bez přestání. Diváci, kteří šli na svá místa podél 29 kilometrů dlouhé trati, nanášeli na vozovku hlínu z polí a pořadatelé mluvili o 220 000 prodaných vstupenkách. V 10.30 vyrazil Louis Chiron v Alfě Romeo do sedmnácti kol Masarykova okruhu, vedl od prvního do posledního a po 4 hodinách 50 minutách a 22,8 sekundy vyhrál potřetí za sebou. Ve stejné krajině západně od Brna dnes leží okruh dlouhý 5,4 km, na kterém se v roce 2025 po pětileté přestávce znovu jelo MotoGP. Mezi těmi dvěma obrazy leží historie čtyř po sobě jdoucích uličních tratí, více než deseti smrtelných nehod, stavby autodromu v lese za vlády komunistů a sporu o devět milionů eur.

Poloha	Brno-Žebětín a Ostrovačice, Jihomoravský kraj, Česko; adresa provozovatele: Masarykův okruh 201, Ostrovačice
Typ	stálý závodní okruh (dříve, v letech 1930–1986, uliční okruh)
Délka a konfigurace	5 403,19 m, 14 zatáček (6 levých, 8 pravých), šířka 15 m
Rok otevření	1987 (první závod 18. července 1987)
Převýšení	73,75 m; nejdelší stoupání 7,5 procenta na 917 m
Rekord okruhu (absolutní)	1:36,065, Ingo Gerstl, Toro Rosso STR1 (F1), BOSS GP, 2017
Rekord okruhu (MotoGP)	1:53,691, Marc Márquez, Ducati, 2025
Majitel a provozovatel	skupina CREDITAS (od září 2025); provozovatel Automotodrom Brno, a.s.
Nejvýznamnější akce	Grand Prix České republiky MotoGP (1987–2020, znovu od roku 2025, smlouva do roku 2029), Masaryk Racing Days, 24H Series
Stav	v provozu; od dubna 2026 pod názvem CREDITAS Autodrom Brno

Dvacet devět kilometrů po okresních silnicích

Nápad na okruh se zrodil mezi jezdci, ne mezi úředníky. Podle Sylvie Dykové z Technického muzea v Brně stála za tou snahou skupina závodníků soustředěná kolem manželů Junkových a zvažovaly se tři varianty trati. Eliška Junková, tehdy nejslavnější česká závodnice, vstoupila do organizačního výboru a vzorem pro pořadatele byl Nürburgring. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk už v roce 1929 souhlasil s propůjčením svého jména a prezidentská kancelář převzala finanční záštitu nad investicí za šest milionů korun. Stavba začala 10. dubna 1930.

Trať měřila přes 29 km a skládala se ze státních a okresních silnic: z Nového Lískovce přes Pisárky, Kohoutovice a Žebětín do Ostrovačic a odtud téměř rovnými silnicemi přes Popůvky, Veselku a Bosonohy zpátky. Prvních 18 km tvořily klikaté, úzké a kopcovité okresní silnice, posledních 11 km se dalo jet naplno, s výjimkou několikakilometrového úseku s dlouhými vlnami ve vozovce, které to znemožňovaly. Jelo se doleva, přes 36 levých a 47 pravých zatáček, při maximálním sklonu 7 procent do kopce a 9,5 procenta z kopce. Mísil se tu asfalt, horší beton a dlažební kostky. Provozovatel okruhu dnes píše, že Masarykův okruh byl delší než Nordschleife; záznam v databázi Motor Sport Magazine dodává, že v době otevření to byla nejdelší používaná trať na světě.

První závod se konal 28. září 1930, na svatého Václava. Vyhrál Němec Heinrich-Joachim von Morgen na Bugatti v čase 4:54:13,6 a s průměrem přesahujícím 101 km/h; před vozy do 1,5 litru bylo 15 kol, před silnějšími 17. Podél trati stálo přes 100 000 diváků a mezi startujícími byli Rudolf Caracciola a Tazio Nuvolari. Jaroslav Ježek po tomto závodě složil „Bugatti step“, inspirovaný vítěznými vozy a Junkovou.

Další tři ročníky vyhrál Chiron. V roce 1933 činila odměna pro vítěze 80 000 korun a firma Baťa ze Zlína přidala dalších 140 000 korun pro jezdce jedoucí na jejích pneumatikách. Od roku 1934 vládly v Brně Stříbrné šípy: Hans Stuck a Bernd Rosemeyer vyhrávali pro Auto Union v letech 1934 a 1935 a po roční přestávce, v roce 1937, Caracciola pro Mercedes. Rosemeyer tu dosáhl svého prvního vítězství v Grand Prix. V roce 1936 se závod nekonal kvůli organizačním potížím a ročník 1937 se ukázal být posledním před válkou.

O první oběť si okruh řekl 28. září 1934. Josef Brázdil, narozený ve Všetulech u Holešova, ráno, ještě před oficiálním tréninkem, nezvládl nové Maserati 6C-34 před vjezdem do Ostrovačic a zahynul. V roce 1937 zahynuli v lesích mezi Ostrovačicemi a Žebětínem po nehodě Hermanna Langa dva diváci a jedenáct jich bylo zraněno; sám Lang vyvázl bez zranění. Chiron později dostal ulici svého jména v městské části Bosonohy.

Farinova zatáčka

Rok po válce se v Brně manifestovalo za návrat závodů, ale kvůli poválečnému nedostatku a nutným opravám se první závod konal až v roce 1949. Trať se zkrátila na 17,8 km, vynechala Ostrovačice a směr jízdy se obrátil. 25. září 1949 se jela Velká cena Československa podle tehdejších předpisů pro vozy Grand Prix: podél trati stály statisíce lidí. Byl to jediný závod této úrovně v historii země, protože do mistrovství světa formule 1 od roku 1950 už Brno zařazeno nebylo.

Závod zastínila nehoda v prvním kole. Giuseppe Farina, který se o rok později stal prvním mistrem světa F1, ztratil kontrolu nad Maserati u lomu v lesnaté části před Kohoutovicemi a vůz vjel mezi diváky: byli mrtví a čtrnáct osob bylo zraněno. Podle serveru Garáž.cz na stejném místě havaroval Reg Parnell, jehož vůz odhodil Farinu o deset metrů. Zatáčka nese jméno Itala dodnes a naproti jejímu vrcholu stojí kamenný pomník obětí. Vyhrál Brit Peter Whitehead v jediném Ferrari ve startovním poli, a Maserati Chirona, favorita publika, nevydrželo rychlé tempo v horku. Dopravní chaos a nedostatečné tiskové středisko posloužily pak politikům jako argument, aby se takový závod už nepořádal. O tomtéž víkendu zahynuli dva čeští jezdci, Václav Uher a Jaroslav Jonák.

Od roku 1950 okruh převzaly motocykly. 10. září 1950 se jela první motocyklová Velká cena Československa: 15 kol, 267 km, a ve třídě 500 cm³ vyhrál Antonín Vitvar na Nortonu. V roce 1952 dostala akce z politických důvodů název „Závod družby národů“, který nesla až do roku 1963. Trať z let 1949–1963 měla 35 levých a 38 pravých zatáček a 171 m převýšení. Ke konci desetiletí se na okruh, na který Západ mezitím zapomněl, vrátila známá jména a v roce 1954 poprvé vyhrál ve třídě 250 cm³ František Šťastný, vůdčí osobnost domácího startovního pole té doby.

Padesátá léta byla také krvavá. 26. srpna 1956 dostal Hans Baltisberger, jedoucí v čele závodu do 250 cm³ na NSU Sportmax, smyk na mokrém úseku za Žebětínem a zahynul; téhož dne zahynul v závodě do 500 cm³ Francouz Michel Mouty, jehož Norton narazil do stromu mezi Lískovcem a zatáčkou u benzinové pumpy. Baltisbergerovu smrt popsal Bohumil Hrabal v povídce „Smrt pana Baltisbergera“ a v roce 1978 byl na místě nehody postaven kámen s deskou od Adolfa Söhnleina; na jaře 2007 pod ním ležel věnec od města Reutlingen. V roce 1957 zahynul i přes nová zabezpečení v pátečním tréninku Švéd Waldemar Lundberg a o rok později francouzský jezdec sidecaru Jacques Drion a jeho německá spolujezdkyně Inge Stoll, když jejich sidecar vyjel ze silnice ve sjezdu od Žebětína.

Tři Hailwoodova vítězství v jednom dni

Aby se dostali do kalendáře mistrovství světa, museli pořadatelé zvýšit bezpečnost uliční trati. V roce 1964 z ní vyřízli smyčku přes Žebětín; okruh se zkrátil na 13,941 km, dostal hrubozrnný asfalt, bílé pruhy na krajnicích, podchody pro diváky a z okolí byly odstraněny nebezpečné předměty. Nová pravá zatáčka před Farinovou zatáčkou dostala jméno po Baltisbergerovi. Autoři RacingCircuits.info píší, že tato varianta vytvořila charakteristický úsek rychlých zatáček venkovských silnic lemovaných příkopy.

V roce 1965 se Masarykův okruh poprvé zapsal do kalendáře mistrovství světa. O rok později vyhrál Mike Hailwood během jednoho víkendu tři třídy: 250, 350 a 500 cm³ na Hondách, a potom dominoval Giacomo Agostini. Bohumil Staša ze Strakonic tu dvakrát stál na stupních vítězů Grand Prix, což z něj podle promotéra dělá nejúspěšnějšího českého závodníka v historii okruhu. Motocyklový závod byl největší sportovní akcí země a na jaře přijížděly cestovní a sportovní vozy, nejprve v Poháru Evropy FIA, potom v mistrovství Evropy.

Okruh zůstával veřejnou silnicí se vší její infrastrukturou. V roce 1969 došlo na Veselce, na rozměklém asfaltu, k hromadnému pádu v závodě do 350 cm³, po kterém zemřel František Boček. V roce 1972 dostal Ital Luigi Rinaldi na mokré trati aquaplaning a narazil do zdi na startovní rovince; zahynul on i traťový komisař. Redakce iHNed po letech napsala, že právě tato smrt dala podnět ke stavbě nového autodromu. Téhož léta ztratil na úseku v Novém Lískovci Němec Lutringhauser kontrolu nad sidecarem a narazil do telefonní budky; jeho spolujezdec Cusnik zahynul na místě.

Poslední uliční okruh mistrovství světa

V roce 1975 byla trať znovu přestavěna: zmizely úseky přes Kohoutovice, Pisárky a Nový Lískovec a délka klesla na 10,925 km. Za výjezdem z lesa zatáčel okruh doprava na nově postavenou silnici, procházel dlouhým levým obloukem sídlištěm Kohoutovice a prudkým sjezdem u Myslivny se vracel na start v Bosonohách. Nová silnice byla z obou stran lemována dvojitými svodidly kvůli automobilům a sjezd do zatáčky před cílem nebyl mezi motocyklisty oblíbený. Na motocykly čekaly balíky slámy, na automobily ocelová svodidla. V roce 1977 se třída 500 cm³ jela na starém okruhu naposledy, protože pro tyto stroje byla trať příliš nebezpečná.

V roce 1982 bylo Brno spolu s finskou Imatrou posledním přírodním okruhem v kalendáři mistrovství světa; toho roku ztratilo homologaci pro takové závody. Od roku 1983 se tu jel už jen podnik mistrovství Evropy, ale znovu se třídou 500 cm³. Automobily vydržely déle. V mistrovství Evropy cestovních vozů vyhrály po letech dominance BMW tři ročníky za sebou, od roku 1982 do roku 1984, Jaguary XJS Toma Walkinshawa a potom mezi svodidly proklouzávala přeplňovaná Volva. Provozovatel okruhu vypočítává mezi tehdejšími hvězdami Hanse-Joachima Stucka, Gerharda Bergera, Dietera Questera a Walkinshawa a lidé je sledovali z oken vlastních domů. Poslední závod na uličním okruhu se konal v roce 1986.

Beton v Podkomorských lesích

Projektů uzavřeného okruhu vzniklo několik už v sedmdesátých letech: jeden u Bosonoh, dva v lesích kolem Farinovy zatáčky. Po závodě v roce 1974 se však rozhodlo o stavbě nové silnice zkracující starý okruh a o autodromu se přestalo mluvit. Konečné rozhodnutí o stavbě v lesích mezi Ostrovačicemi a Žebětínem padlo v roce 1982; start se plánoval ještě na tento rok, ale posunul se o tři roky.

Motorem celého podniku byl Miroslav Čada, bývalý brněnský motocyklista, který v padesátých letech a na začátku šedesátých čtyřikrát stál na stupních vítězů Grand Prix v Brně, přičemž na lehčí soupeře ztrácel kvůli kilogramům: při výšce 185 cm a váze 80 kg zatěžoval motocykl o dvacet kilogramů více než ostatní. „Šel jsem za tím jako beran. Dát vše dohromady byl doslova nadlidský úkol“, řekl Brněnskému deníku v roce 2011. O podporu žádal dokonce premiéra Lubomíra Štrougala a stavbu brzdily protesty ekologů proti vykácení části lesa. Těsně před zahájením prací projekt zastavil tehdejší ministr zemědělství, kvůli čemuž byl dokončen s ročním zpožděním. Stavba začala v zimě 1984 a trvala dva a půl roku. „Dnes je něco takového nemyslitelné, ale tak rychlá stavba byla neuvěřitelná i tehdy“, vzpomínal František Tranda z tehdejšího organizačního týmu.

Autorem projektu byl inženýr Jaroslav Suchý, který do nové trati zakomponoval tvary známých úseků starého okruhu: zatáčka na konci tribuny D, později pojmenovaná po Schwantzovi, opakuje nájezd ze staré „dálnice“ do stoupání ke Kohoutovicím, před tribunou F je napodobenina levé Farinovy zatáčky a stadion před tribunou C připomíná oval. Okruh dlouhý 5,394 km byl postaven v lesích u osady Kývalka, na pomezí Brna a Ostrovačic, necelých deset kilometrů od boxů starého okruhu, uvnitř smyčky předválečné trati, ale bez využití jejích silnic. Na místě byly vykáceny tisíce stromů, které byly přesazeny jinam. První závod, motocyklové mistrovství Moravy, se konal v sobotu 18. července 1987. Ještě téhož roku se vrátilo mistrovství světa motocyklů (prvním vítězem třídy 500 cm³ byl Wayne Gardner na Hondě) a zavítalo sem mistrovství světa cestovních vozů a o rok později prototypy mistrovství světa sportovních vozů: závod 360 km Brna vyhrál 10. července 1988 Jochen Mass na Sauberu-Mercedesu C9 před 78 000 diváky.

Nový okruh se příliš neměnil. V roce 1993 tu Wayne Rainey dosáhl posledního vítězství své kariéry; v následujícím závodě v Misanu upadl a už nikdy se nepostavil na nohy. V roce 1996 byl přestavěn vjezd do servisní uličky a délka vzrostla na 5,403 km; 18. srpna toho roku vyhrál Valentino Rossi ve třídě 125 cm³ svůj první závod mistrovství světa. Mezi sezonami 1997 a 1998 byl modernizován padok, rozšířena servisní ulička a postaveny nové garáže. Od roku 1987 do roku 2020 vynechalo mistrovství světa Brno jen jednou, v roce 1992.

V zimě 2007/2008 dostal okruh zcela nový povrch. Karel Abraham, brněnský developer, který od konce roku 2005 ovládal společnost Automotodrom Brno, řekl MF DNES, že investice přesáhla 150 milionů korun a že ji „do poslední koruny“ financuje provozovatel z vlastních a úvěrových prostředků. V témže rozhovoru si stěžoval, že „v Brně je spousta lidí, kteří okruh nenávidí“, ačkoli Grand Prix je největší sportovní akcí v zemi. Promotér Grand Prix uvádí, že v roce 2007 prošlo branami 245 039 diváků a v roce 2012 rekordních 248 434.

Devět milionů eur

Od roku 2016 pořádal závod spolek města Brna a Jihomoravského kraje, který měl s promotérem Dorna smlouvu na pět ročníků. V září 2019 přidávali brněnští zastupitelé dalších 7,5 milionu korun na splacení závazků po závodě toho roku: zalistovací poplatek činil 111 milionů korun, spolek stále dlužil Dorně téměř 20 milionů a předchozí ročník skončil ztrátou 31 milionů, protože stát dal 39 milionů místo očekávaných 100. Dorna avizovala, že od roku 2021 poplatek zdvojnásobí na devět milionů eur.

Sezona 2020 tomuto modelu zasadila poslední ránu. Závod 9. srpna 2020 se konal bez diváků, jako poslední v tomto cyklu. Po něm Dorna požadovala opravu povrchu, na který si stěžovali závodníci, odhadovanou zhruba na 100 milionů korun; město a kraj neměly peníze kvůli propadu příjmů v pandemii. 8. prosince 2020 přijalo 36 brněnských zastupitelů usnesení, že se v roce 2021 Grand Prix konat nebude, sedm se zdrželo hlasování. Primátorka Markéta Vaňková vysvětlovala, že podmínky Dorny, tedy devět milionů eur ročně, by za pět let znamenaly 1,4 miliardy korun. Dorna souhlasila, že nebude vybírat šestimilionový poplatek za neuskutečněný ročník, ale od roku 2022 trvala na devíti milionech a na opravě. Mluvčí provozovatele Petr Boháč tehdy řekl: „Když se tradice jednou přeruší, je složité se vracet zpátky“. Německý Speedweek napsal o tomtéž sporu ostřeji: že úřady v Praze, Brně a na jižní Moravě se jako pořadatelé nikdy neshodly, že dlužily poplatky a nakonec zavřely kohoutek, oficiálně kvůli covidu.

Nový majitel, nový asfalt

Změnu přinesl prodej okruhu. Karel Abraham nejprve, jak zjistila MF DNES v prosinci 2022, prodal olomouckému investorovi Karlu Hubáčkovi přes 110 000 m² pozemků, mezi nimi parcelu pod boxy, servisní uličkou a padokem, a 2. srpna 2023 bylo oznámeno, že Hubáčkova společnost Shakai převzala celou společnost Automotodrom Brno spolu s okruhem, polygonem a hotelem. Hubáček je bratranec miliardáře Pavla Hubáčka, majitele skupiny Unicapital a banky Creditas. Od 1. srpna 2024 je ředitelem provozovatele Miroslav Bartoš, který nahradil dosavadní ředitelku Ivanu Ulmanovou.

V srpnu 2024 o návrat usiloval už Autoklub České republiky s prezidentem Janem Šťovíčkem a hejtman Jan Grolich upozorňoval, že tentokrát budou kraj a město jen finančními partnery. 28. srpna 2024 oznámil premiér Petr Fiala na tiskové konferenci, že se MotoGP vrací do Brna; Dorna podepsala s okruhem pětiletou smlouvu na roky 2025–2029. Spolupořadateli se staly Autoklub a Automotodrom, město a kraj slíbily po 35 milionech korun, stát „vyšší desítky milionů“, a výše zalistovacího poplatku nebyla zveřejněna. Šťovíček označil dřívější odhady opravy na sto milionů za „kachnu“ a Hubáček oznámil, že hlavní investice do okruhu půjdou ze soukromých prostředků. Vaňková přiznala, že konec MotoGP považovala za jeden ze svých největších neúspěchů a hlavním problémem byla tehdy nedohoda s předchozím majitelem.

Oprava začala na jaře 2025. Během pěti dnů bylo odfrézováno 82 000 m² starého povrchu do průměrné hloubky 65 mm, což dalo asi 14 000 tun materiálu k recyklaci; vedení stavby měl Strabag a měření a 3D model firma Topcon, která okruh předtím naskenovala. Přípustná nerovnost nového asfaltu je 2 mm na 4 m, měřeno podélně i příčně. Byla vyměněna třetina obrubníků, rozšířena část bezpečnostních zón podle požadavků FIM a namontovány světelné panely doplňující vlajky komisařů. Celá akce, vyčíslená na více než šest milionů eur, byla financována výhradně soukromě, s účastí skupiny Creditas. Grand Prix se vrátila 18.–20. července 2025. Pole position získal Francesco Bagnaia (1:52,303), závod vyhrál Marc Márquez před Marcem Bezzecchim a Pedrem Acostou a jeho čas 1:53,691 je oficiálním rekordem MotoGP na okruhu.

V září 2025 převzala skupina Creditas rodiny Pavla Hubáčka společnost Shakai a s ní i okruh; podle E15 do areálu předtím investovala 180 milionů korun a Karel Hubáček zůstal předsedou představenstva provozovatelské společnosti. 29. dubna 2026 změnil areál název na CREDITAS Autodrom Brno a dostal nové logo založené na tvaru okruhu; podle studia B tým, které je navrhlo, jeho autor Jakub Buček v tomto tvaru spatřil motocykl na zadním kole. Grand Prix 2026, přesunutá na 19.–21. června, přilákala za tři dny 171 230 diváků; v horku vyhrál Márquez v Brně v královské třídě popáté a Filip Salač jako první Čech stanul na stupních vítězů Moto2, když závod dokončil na třetím místě.

O tři týdny později okruh znovu zabil. 11. července 2026, na startu závodu superbiků mistrovství Alpe Adria, Rakušan Philipp Steinmayr kvůli poruše motocyklu nevyrazil z první řady a zvedl ruku; když zhasla světla, narazil do něj ve vysoké rychlosti Rumun Adrian Rus startující z poslední řady. Steinmayr zahynul na místě, Rus zemřel v nemocnici. Pořadatelé zrušili celý zbývající program víkendu, včetně závodů evropských pohárů Supersport 300, Supersport 600 a Superstock 1000. Michal Filla, brněnský závodník, který startoval vedle Steinmayra a v zimě mu pomohl toto Ducati koupit, řekl Brněnskému deníku: „Nedá se říct, že ta srážka byla něčí chyba. Šlo o souhru blbých náhod a okolností“. Událost vyšetřovala policie.

Trackdaye na Masarykově okruhu

Okruh dnes měří 5 403,19 m a je 15 m široký, má 14 zatáček o poloměrech od 50 do 300 m a 13 rovinek, z nichž nejdelší měří 636,56 m; leží v nadmořské výšce 450 m, převýšení činí 73,75 m a nejdelší stoupání má sklon 7,5 procenta na 917 m. Pořadatelé BOSS GP, série pro bývalé vozy F1 a GP2, píší, že je to nejdelší okruh v jejich kalendáři a že v poslední třetině „česká horská dráha“ prudce stoupá; právě v této sérii vytvořil Ingo Gerstl 10. září 2017 absolutní rekord 1:36,065 v Toro Rosso STR1 s třílitrovým V10 Cosworth, „rychleji než kdokoli za 30 let od otevření okruhu“. Sám provozovatel v tabulce rekordů uvádí i neoficiální časy z testů F1: 1:34,700 Jérôma d'Ambrosia z roku 2010 a 1:35,974 Marca Geného z roku 2009.

Amatérský jezdec má na okruh dvě cesty. První jsou „jízdy veřejnosti“, které provozovatel vypisuje obvykle od května do srpna v čase 18.00–20.00, výjimečně také jako celodenní. Vpouštěny jsou výhradně běžné, registrované automobily a motocykly se státní poznávací značkou a bez úprav přesahujících homologaci. Jízda trvá 25 minut, na okruhu může být současně 45 vozidel, prodej probíhá online do vyčerpání míst a před vjezdem je třeba podepsat smlouvu ve dvou vyhotoveních a vyzvednout si nálepku v pokladně nejpozději čtvrt hodiny před startem. Provozovatel „doporučuje“ 90 km/h jako nejvyšší rychlost, vyhrazuje si namátkovou dechovou zkoušku, zakazuje vstup do padoku a ke stěně boxů a za zrušení jízdy ze strany zákazníka vybírá 900 korun. Vozy parkují před restaurací GRID a spolujezdec v automobilu musí být plnoletý, nebo mít písemný souhlas zákonného zástupce. Kapacita dárkových poukazů na sezonu 2026 byla vyčerpána, další mají jít do prodeje v prosinci 2026.

Druhou cestou je pronájem okruhu pořadateli školení a trackdayů a testovací jízdy, pro které provozovatel vede zvláštní kalendář a pravidla pronájmu; v areálu funguje také Polygon Brno se školou jízdy ve smyku, dráha pro motokáry a minibiky a hotel. Už v roce 2007 vypočítávala ČTK v programu okruhu testovací jízdy, kurzy pro řidiče i závodní kurzy, motocyklová mistrovství Německa a Švýcarska a Alpe Adria Cup a ve stálém provozu byla speciální dráha minibiků jako „líheň budoucích motocyklistů“. Dodnes okruh vedle MotoGP hostí zářijové Masaryk Racing Days s BOSS GP a Formulí 4 a od roku 2015 dvanácti- a čtyřiadvacetihodinové závody 24H Series. V letech 2006–2011 sem přijíždělo mistrovství světa cestovních vozů WTCC a od roku 2000 FIA GT a v roce 2006 A1GP. Sezona trvá od začátku dubna do konce října, o čemž Abraham v roce 2008 mluvil s lítostí: „Bohužel jsme okruh v České republice, ne ve Španělsku“.

Ze starého okruhu zbylo málo, ale to, co zbylo, je vidět ze silnice. Kdo jede z Brna na autodrom, míjí v Bosonohách bývalé boxy a dvě věže časomíry: boxy mezi věžemi jsou zazděné, část byla proražena pro vjezd do bývalého padoku a v západní věži, jak zaznamenal v roce 2008 server Badatelna, úřadovala betonářská firma. Provozovatel píše, že ať se k dnešnímu okruhu přijíždí z kterékoli strany, vždy se jede po úsecích toho původního. Baltisbergerův kámen stojí po pravé straně silnice kousek pod Farinovou zatáčkou, jede-li se od bývalé „dálnice“ směrem na Kohoutovice; v roce 2007 na něm visel věnec z Reutlingenu, květiny a fotografie závodníka.

Kalendárium

• 1929: prezident Masaryk souhlasí s použitím svého jména v názvu okruhu.
• 1930: 10. dubna začíná stavba; 28. září první závod, vyhrává von Morgen (Bugatti).
• 1931–1933: tři vítězství Louise Chirona za sebou.
• 1934: 28. září první smrtelná oběť, Josef Brázdil.
• 1934–1937: vítězství Auto Unionu (Stuck, Rosemeyer) a Mercedesu (Caracciola); v roce 1936 se závod nekoná.
• 1949: 25. září Velká cena Československa na trati 17,8 km; Farinova nehoda, vítězství Whiteheada.
• 1950: 10. září první motocyklová Velká cena Československa.
• 1952–1963: závod pod názvem Závod družby národů.
• 1956: smrt Hanse Baltisbergera a Michela Moutyho.
• 1964: zkrácení trati na 13,941 km, nový povrch.
• 1965: první podnik mistrovství světa motocyklů.
• 1966: Mike Hailwood vyhrává 250, 350 a 500 cm³.
• 1972: smrt Luigiho Rinaldiho a traťového komisaře.
• 1975: zkrácení na 10,925 km, nový úsek přes sídliště Kohoutovice.
• 1977: poslední závod třídy 500 cm³ na uličním okruhu.
• 1982: poslední podnik mistrovství světa na starém okruhu; rozhodnutí o stavbě autodromu.
• 1984: v zimě začíná stavba nového okruhu.
• 1986: poslední závod na uličním okruhu.
• 1987: 18. července první závod na autodromu (5,394 km); návrat mistrovství světa motocyklů, podnik WTCC.
• 1988: 360 km Brna, podnik mistrovství světa sportovních vozů.
• 1996: přestavba vjezdu do servisní uličky, 5,403 km; první vítězství Valentina Rossiho.
• 2005: Karel Abraham přebírá kontrolu nad společností Automotodrom Brno.
• 2007–2008: výměna povrchu za více než 150 milionů korun.
• 2017: absolutní rekord okruhu, Ingo Gerstl, 1:36,065.
• 2020: 9. srpna Grand Prix bez diváků; 8. prosince brněnští zastupitelé rozhodují, že se v roce 2021 závod konat nebude.
• 2023: 2. srpna oznámení prodeje okruhu Karlu Hubáčkovi (Shakai).
• 2024: 28. srpna oznámení návratu MotoGP, smlouva na roky 2025–2029.
• 2025: na jaře nový povrch; 18.–20. července návrat Grand Prix, vyhrává Marc Márquez; v září okruh přebírá skupina Creditas.
• 2026: 29. dubna nový název CREDITAS Autodrom Brno; 19.–21. června Grand Prix se 171 230 diváky; 11. července smrt Philippa Steinmayra a Adriana Ruse.